Nové Heřminovy neuspěly se stížností na zásady územního rozvoje

Nejvyšší správní soud potvrdil, že Krajský soud v Ostravě se při přezkumu zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje v části zakotvující stavbu vodní nádrže Nové Heřminovy mohl zabývat pouze případným porušením zákonů chránících zásadní veřejné zájmy, protože obec Nové Heřminovy byla v procesu pořizování zásad územního rozvoje pasivní, nepodala proti nim žádnou námitku a Nejvyšší správní soud zároveň nezjistil žádné objektivní okolnosti, které by mohly mít její procesní pasivitu za následek.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že jakkoli v důsledku stavby vodní nádrže dojde k podstatnému zásahu do života obce Nové Heřminovy, tato skutečnost sama o sobě nečiní stavbu vodní nádrže nezákonnou. Právní pozice obce Nové Heřminovy totiž musí být posouzena v rámci řešení střetu zájmů všech obcí dotčených stavbou vodní nádrže, přičemž právní pozice těchto dalších obcí je ve vztahu k posuzování stavby vodní nádrže silnější, neboť ty svá práva a zájmy v průběhu pořizování zásad územního rozvoje hájily a nyní jednají v dobré víře v uskutečnění stavby vodní nádrže.

Samotný účel stavby vodní nádrže byl Moravskoslezským krajem srozumitelně a logicky vysvětlen, přičemž veřejný zájem na této stavbě byl jasně definován jako zájem na protipovodňové ochraně. Moravskoslezský kraj posuzoval dvě varianty stavby vodní nádrže a zvolil variantu pro obec Nové Heřminovy příznivější, při níž dojde k zachování jádrového území této obce (druhá varianta by naproti tomu znamenala zatopení většiny území obce a její faktickou likvidaci).Zamýšlená stavba vodní nádrže Nové Heřminovy není ústavně nelegitimní, diskriminační, svévolná ani excesivní a část zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje obsahující tuto stavbu tak nemůže být z tohoto důvodu nezákonná.

Nejvyšší správní soud v rozsudku navázal na svá předchozí rozhodnutí ve věcech přezkumu územně plánovací dokumentace a v souladu se svou dosavadní judikatorní linií potvrdil zásadu, že pokud obec nebyla v procesu příjímání zásad územního rozvoje aktivní a řádně neuplatňovala své zájmy, soudy se otázkou správnosti přijatého uspořádání území kraje nemohou zabývat (neboť takovou úvahu před nimi neprovedl příslušný správní orgán); opačný přístup by ohrozil fungování systému územního plánování a byl by rozporný s ústavní zásadou dělby moci v demokratickém právním státě.

zdroj: tisková práva NSS k rozhodnutí ze dne 4. 11. 2014, sp.zn. 2 As 46/2014