Ústavní soud odmítl stížnost České pirátské strany, která se týkala loňských podzimních voleb do Poslanecké sněmovny

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) odmítlo jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost České pirátské strany (dále jen stěžovatelka), kterou se domáhala zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti volby všech kandidátů zvolených ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. a 26. října 2013. S ústavní stížností byl také spojen návrh na zrušení § 49 odst. 2 a § 26 věty druhé zákona č. 247/1995 Sb. (volební zákon). Stěžovatelka tvrdila, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu byla porušena její ústavně zaručená práva a principy garantované ústavním pořádkem České republiky, konkrétně princip rovnosti, volné soutěže politických stran, ochrany menšin, dále právo občanů podílet se na správě veřejných věcí výkonem všeobecného a rovného volebního práva za podmínek poměrného volebního systému, právo na svobodné sdružování a právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud v odůvodnění rozhodnutí shrnul, že napadené usnesení Nejvyššího správního soudu v testu ústavnosti bezezbytku obstálo a v něm vyložené právní úvahy jsou propracovány velmi podrobně a argumentačně vyčerpávajícím způsobem, a to nejen v rovině podústavního práva. Argumentace stěžovatelky se koncentrovala výhradně proti aplikaci napadených zákonných ustanovení na její situaci – tzv. uzavírací 5%-klauzule a vymezení volebních krajů, avšak stěžovatelka netvrdila, že by Nejvyšší správní soud tato ustanovení aplikoval nedůvodně, chybně, či jakkoliv excesivně. Tím byl dán – na rozdíl od řízení o samostatné kontrole ústavnosti zákonů – i prostor pro přezkum Ústavním soudem. Přitom ústavností právních norem obsažených ve volebním zákoně se Ústavní soud v minulosti již zabýval a jejich protiústavnost neshledal. Jelikož korektury principu poměrného zastoupení, zabudované do volebního zákona, nepozbyly své legitimity – podporovat vytváření spolehlivých většin v Poslanecké sněmovně jako základu akceschopných vlád, neměl Ústavní soud důvod se odchýlit od svých dřívějších závěrů ani v nyní projednávané věci.

K usnesení uplatnila odlišné stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková.

Pro úplnost je třeba uvést, že toto usnesení Ústavního soudu nikterak nepředjímá rozhodnutí v řízení sp. zn. Pl. ÚS 14/14 o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 47 a části ustanovení § 48 odst. 1 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, které se týká voleb do Evropského parlamentu. 

Usnesení sp. zn. Pl. ÚS 2/14 včetně odlišného stanoviska je k dispozici zde (483.7 kB, Adobe Acrobat dokument).

zdroj: tisková zpráva Ústavního soudu